Když mi Pablo oznámil, že jede do Českého Ráje, přemýšlela jsem, jestli ho napadne se mě zeptat, jestli bych za ním nepřijela do Jičína. Napadlo, a tak jsem se dneska dopoledne vydala do malebného městečka, z něhož málokdy vidím něco víc než krytý bazén.
Se čtvrt hodinovým zpoždění, které způsobilo stání v koloně, jsem dorazila na autobusové nádraží, kde už na mě čekal. Přivítali jsme se a šli jsme se najíst. Pak jsme se chvíli procházeli, ale protože bylo fakt vedro, zalezli jsme do stínu na lavičku a asi tak hoďku jsme se bavili jenom anglicky, což vždycky ocením.
Zbylé dvě hodiny jsme strávili v cukrárně a na letní zahrádce. I když mě potom šeredně bolelo v krku, protože jsem jela i přesto, že jsem včera měla takřka osmatřicítky, jsem za to ráda a možná se letos ještě jednou uvidíme na slavnostech, ale září je ještě hodně daleko, abych se tím zabývala už teď.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat